Tak zase jeden cestovatelský příspěvek. Jeli jsme prozkoumat, kam jede autobus číslo 45. Na jedné straně končí u našeho původního bydlení a zastavuje i před tím současným. Kam ale jede na druhou stranu?
Mapa říká, že na druhou stranu jede kamsi do stepi na dolním konci města, konečná Mikrorajon Šanyrak-1. Jedeme hodinu a čtvrt, nejdřív přes sídliště kolem Velké Almatinky, přes západní autobusové nádraží a pak přes dlouhou čtvrť rodinných domků, čím dál od centra, tím hůř vypadajících. Konečná je na křižovatce na kraji města. Za ní je Velký Almatinský Zavlažovací Kanál zasvěcený Dinmuhamedu Kunajevovi, toho času a zřejmě již dlouho bez vody. Za kanálem širá step.
Cílem procházky byly rybníky na jednom z mnoha ramen Velké Almatinky. Okrajové domky jsou ve znatelně horším stavu, místy by se to dalo nazvat i slumem. Mezi kanálem a rybníkama je docela velká čtvrť, která není na vůbec žádné mapě, ani google mapách, ani v 2gisu, prostě nikde, nejspíš černé stavby. Některé vypadjí dost nouzově, jiné docela pěkně, zajímavá směs. Taky se v té čtvrti nachází docela pěkné hřiště, místní tam hráli americký fotbal.
Samotná soustava jezer je překvapivě pěkná a docela čistá, aspoň v porovnání s tím, jak vypadá voda ve městě. Jsou tam rybáři, pláž (ale pochybuju, že by se tam někdo koupal, zas tak čisté to nebylo) a taky restaurace se šašlykama. Lukáškovi se hrozně líbily tradiční sezení na kobercích v takových budkách-stanech.
Domů jsme jeli kolem starého letiště a přes nádraží Almaty-1, trvalo nám to skoro dvě hodiny a Lukášek byl moc spokojený.
A ještě pár obrázků z jiného výletu, tentokrát na konečnou tramvaje na sídlišti Orbita. Procházka kolem Velké Almatinky se ukázala být velkým úspěchem, děti běhaly po mostech, po protipovodňových stěnách a celý výlet jsme zakončili jako obvykle šašlykem. Vypadá to, že na procházky je tady nepřeberně možností - městem protéká několik říček, kolem nich jsou promenády, někde i parky, občas zanedbané, ale často naopak nově upravené, spousta dětských hřišť. K tomu počasí pozdního jara / začínajícího léta, kdy se dá do osmi večer chodit v krátkém tričku.
Mapa říká, že na druhou stranu jede kamsi do stepi na dolním konci města, konečná Mikrorajon Šanyrak-1. Jedeme hodinu a čtvrt, nejdřív přes sídliště kolem Velké Almatinky, přes západní autobusové nádraží a pak přes dlouhou čtvrť rodinných domků, čím dál od centra, tím hůř vypadajících. Konečná je na křižovatce na kraji města. Za ní je Velký Almatinský Zavlažovací Kanál zasvěcený Dinmuhamedu Kunajevovi, toho času a zřejmě již dlouho bez vody. Za kanálem širá step.
Cílem procházky byly rybníky na jednom z mnoha ramen Velké Almatinky. Okrajové domky jsou ve znatelně horším stavu, místy by se to dalo nazvat i slumem. Mezi kanálem a rybníkama je docela velká čtvrť, která není na vůbec žádné mapě, ani google mapách, ani v 2gisu, prostě nikde, nejspíš černé stavby. Některé vypadjí dost nouzově, jiné docela pěkně, zajímavá směs. Taky se v té čtvrti nachází docela pěkné hřiště, místní tam hráli americký fotbal.
Samotná soustava jezer je překvapivě pěkná a docela čistá, aspoň v porovnání s tím, jak vypadá voda ve městě. Jsou tam rybáři, pláž (ale pochybuju, že by se tam někdo koupal, zas tak čisté to nebylo) a taky restaurace se šašlykama. Lukáškovi se hrozně líbily tradiční sezení na kobercích v takových budkách-stanech.
Domů jsme jeli kolem starého letiště a přes nádraží Almaty-1, trvalo nám to skoro dvě hodiny a Lukášek byl moc spokojený.
A ještě pár obrázků z jiného výletu, tentokrát na konečnou tramvaje na sídlišti Orbita. Procházka kolem Velké Almatinky se ukázala být velkým úspěchem, děti běhaly po mostech, po protipovodňových stěnách a celý výlet jsme zakončili jako obvykle šašlykem. Vypadá to, že na procházky je tady nepřeberně možností - městem protéká několik říček, kolem nich jsou promenády, někde i parky, občas zanedbané, ale často naopak nově upravené, spousta dětských hřišť. K tomu počasí pozdního jara / začínajícího léta, kdy se dá do osmi večer chodit v krátkém tričku.
Žádné komentáře:
Okomentovat