Děti dostaly za domácí úkol naučit se básničku, prý bude vánoční besídka :-)
Nevím, jestli jsem to psal, ale z nařízení Nejjasnějšího Slunce Nazarbajeva se děti od tří let musí učit kazašsky, rusky a anglicky. Ptal jsem se Lukáška, co se v angličtině učej a jestli ho to baví. Říkal, že nebaví, protože se pořád učej ovoce a zeleninu a že už to všecko dávno zná. Jednou přinesli nějaký papír s vybarvenýma okurkama, paprikama a tak dál, tak jsem je oba vyzkoušel a opravdu to všechno znají, rusky, anglicky, a něco i kazašsky. Počítat prý umí anglicky do sto třicet jedna, kazašsky do třiceti devíti a rusky do nekonečna, akorát jim prej mám říct, jak se řekne rusky "nekonečně čísel".
Během posledního měsíce začaly všechny tři děti celkem obstojně mluvit rusky, takže do školky chodí mnohem radši. Asi se jim líbí hodina hudby, protože si teď doma často zpívaj docela pěknou písničku o tom, jak je óseň a venku padaj zalatýje lísťja. Vůbec mi přijde, že v tý školce dělaj víc věcí než v tý pražský. A občas si doma hrají všechny tři spolu v ruštině. Oblíbená hra je na odcházení ze školky: "Aisultán, idí damój, Děnís, idí damój, Nurlán idí damój" :-) Jsou to šikulky.
Akorát je teda škoda, že s podobným nadšením nelezou po kopcích - dvacet metrů od lanovky, a to je hnedka fňukání, že je tráva moc vysoká, hlína moc kluzká, cesta moc úzká, obloha moc modrá a vůbec, kde jsou ty bombóny, vždyť už jsme na kopci. Však to taky úča na třídní schůzce říkala, že jsou moc chytrý, ale nemotorný :-)
Nevím, jestli jsem to psal, ale z nařízení Nejjasnějšího Slunce Nazarbajeva se děti od tří let musí učit kazašsky, rusky a anglicky. Ptal jsem se Lukáška, co se v angličtině učej a jestli ho to baví. Říkal, že nebaví, protože se pořád učej ovoce a zeleninu a že už to všecko dávno zná. Jednou přinesli nějaký papír s vybarvenýma okurkama, paprikama a tak dál, tak jsem je oba vyzkoušel a opravdu to všechno znají, rusky, anglicky, a něco i kazašsky. Počítat prý umí anglicky do sto třicet jedna, kazašsky do třiceti devíti a rusky do nekonečna, akorát jim prej mám říct, jak se řekne rusky "nekonečně čísel".
Během posledního měsíce začaly všechny tři děti celkem obstojně mluvit rusky, takže do školky chodí mnohem radši. Asi se jim líbí hodina hudby, protože si teď doma často zpívaj docela pěknou písničku o tom, jak je óseň a venku padaj zalatýje lísťja. Vůbec mi přijde, že v tý školce dělaj víc věcí než v tý pražský. A občas si doma hrají všechny tři spolu v ruštině. Oblíbená hra je na odcházení ze školky: "Aisultán, idí damój, Děnís, idí damój, Nurlán idí damój" :-) Jsou to šikulky.
Akorát je teda škoda, že s podobným nadšením nelezou po kopcích - dvacet metrů od lanovky, a to je hnedka fňukání, že je tráva moc vysoká, hlína moc kluzká, cesta moc úzká, obloha moc modrá a vůbec, kde jsou ty bombóny, vždyť už jsme na kopci. Však to taky úča na třídní schůzce říkala, že jsou moc chytrý, ale nemotorný :-)
Já ještě dodám, že přesto, že už mám za sebou nějakých pár lekcí kazašštiny, tak z básničky jsem rozuměla pouze jediné slovo... Себиз je mrkev, Себиздер mkrve a Себиздермиз je "my jsme mrkve" :) Musím si to od učitelky nechat přeložit.
OdpovědětVymazat