V neděli jsme se vypravili do údolí řeky Talgar. Stejně jako včera, na začátku je závora za 400 tenge, ale po pár stech metrů dál údolím jsou neprůjezdná vrata. Naštěstí se dá jet bočním údolím kousek nahoru k báze otdycha Maralsaj, která je v pěkném kaňonu plném jabloní. U bázy jsme nechali auto, natrhali jabka a šli nahoru pěšky na kopec.
Řeka Talgar:
Tady se asi lyžuje, měli tam vlek:
Altánek na hřebínku, odsud už je hezký výhled na Talgar:
Tohle je náš cíl, kopec zvaný Velbloud:
Vypadalo to blízko, ale cesta byla do slova a do písmene trnitá. Cestou bylo spousta křoví které bylo větší než děti, a na kopci potom spousta trnitých pichláků, takže máme teď všichni pěkně podrápaná lýtka. Ale výhled za to určitě stál. Tady vykukuje vršek piku Talgar, to je největší hora zdejšího masivu hor (téměř 5000mnm). Vylézt na něj už je seriózní horolezecký počin.
Město Talgar
Svačina v Altánku cestou zpátky
Pro děti to byl celkem náročný výlet, 6 km křovinovatým terénem, pár set metrů do výšky, ale držely se statečně. Jsou to hrdinové (někdy).
Řeka Talgar:
Tady se asi lyžuje, měli tam vlek:
Altánek na hřebínku, odsud už je hezký výhled na Talgar:
Tohle je náš cíl, kopec zvaný Velbloud:
Vypadalo to blízko, ale cesta byla do slova a do písmene trnitá. Cestou bylo spousta křoví které bylo větší než děti, a na kopci potom spousta trnitých pichláků, takže máme teď všichni pěkně podrápaná lýtka. Ale výhled za to určitě stál. Tady vykukuje vršek piku Talgar, to je největší hora zdejšího masivu hor (téměř 5000mnm). Vylézt na něj už je seriózní horolezecký počin.
Město Talgar
Svačina v Altánku cestou zpátky
Pro děti to byl celkem náročný výlet, 6 km křovinovatým terénem, pár set metrů do výšky, ale držely se statečně. Jsou to hrdinové (někdy).
Žádné komentáře:
Okomentovat