Dojmy po dvou týdnech

Eva sepsala dojmy po prvních dvou týdnech.

Byty na pronájem tu jsou drahé, za normální byt ve starém paneláku se platí tak 500-1500 dolarů za měsíc, my budeme mít 4-pokojový v moderním bytovém komplexu, a ty se pronajímají okolo 2000-4000 dolarů. Když to srovnám, že v Americe jsme bydleli v o něco menším bytě za 1000 měsíčně.... Pravda, byty se tu pronajímají zpravidla kompletně zařízené (i s peřinami a nádobím), ale on ten nábytek je většinou v takovém stylu, že by si člověk stejně nejradši koupil nějaký jiný. Často to bývá kvalitní masivní drahý nábytek ve starožitném zámeckém stylu, s kroucenými nožičkami a podobně, což fakt náš vkus není. Vzorek zde.

Obchody. Maličké krámky s potravinami ve stylu našich vietnamských večerek jsou na každém rohu, občas někde velký supermarket v evropském stylu (ten co máme nejblíž je skvělý, třeba výběr krásného masa, to se s českým Teskem nebo Billou nedá vůbec srovnat). Ceny přibližně jako u nás, místní produkce levnější, dovážená o trochu dražší. Zelenina je fantastická, ale to už psal David - mrkev se prodává ještě špinavá od hlíny a je to fakt báječná šťavnatá mrkev, žádná vysušená chudinka bez chuti, jak jsme zvyklí z našich obchodů. Z řepy se udělá boršč sytě červené barvy (z žádné české řepy se mi to nikdy nepovedlo). 

Je tady spousta drahých obchodů s oblečením a tak, na to od nás nejsem moc zvyklá, že bych vlezla do normálně vyhlížejícího obchodu, jako že koupím Hance sandálky, a přitom nejlevnější, které mají, jsou za 3000 Kč. Nevím kdo to kupuje, ale evidentně asi někdo jo. Obrázek je z nejbližšího obchoďáku, kde jsou všechny obchody drahé, kromě supermarketu.

Autobusy jezdí všude a docela často a spolehlivě. Jsou vevnitř trochu špinavější než jsme zvyklí, ale to souvisí s tím, že jsou tu mnohem prašnější ulice než u nás, takže se ta špína dovnitř prostě nanese. Průvodčí už jezdí jen na některých linkách, ve zbytku jsou automaty na lístky (jízda stojí 9 Kč).  Zastávky jsou od sebe o dost dál, než je zvykem u nás, na druhou stranu výstup se dá někdy domluvit i jinde než na zastávkách.

Školky jsou buď státní nebo soukromé. Do státních se nedá dostat a soukromé jsou na místní poměry dost drahé, asi jako u nás - cca 8-10 tisíc Kč za dítě a měsíc. I ty soukromé musí nejspíš dodržovat dost kruté předpisy, protože všechny mají například zdravotnici, která kontroluje, jestli jsou děti zdravé. Ostatně když mi dali seznam medicínských potvrzení, bez kterých děti nevezmou, tak to mělo asi patnáct řádek. Jsem zvědavá, jak dlouho nám bude trvat to všechno sehnat. Jinak ale budova naší vybrané školky (obrázek vpravo) vypadá dost dobře, jsou to dva spojené domky dohromady, s velkou zahradou, spoustou prolézaček a bazénem, tak snad se tam dětem bude líbit. Školky tu jsou v provozu zpravidla od 8 do 19ti (což souvisí s tím, že drtivá většina zaměstnaných má fixní pracovní dobu 9-18), mají tam jídla od snídaně až po večeři a výukový program až do pozdního odpoledne. Většinou berou děti od 2 let, takže naštěstí tam může chodit i Hanka a budem vozit všechny děti na jedno místo.

Děti tu mají rádi, nebo to tak aspoň vypadá, každý se na ně směje. Průměrný počet dětí na ženu je tu něco kolem 2.5, takže dětí je tu dost. V autobusech jsou sedadla "pro invalidy a pro děti". Když jsem se ptala taxikáře, jestli jsou tu časté velké rodiny, tak říkal, že v Almaty ne, že to spíš na venkově....v  Almatě prý je běžné mít JEN tři nebo čtyři potomky :)  Zajímavé je, že místní děti se dokáží ve zdejším prostředí udržet čisté, zatímco naše jsou po hodině strávené na ulici jak kdyby vylezly z komína. 

Parky. Jestli Kazaši něco umějí, tak zahradničit, je tu plno zelených míst s tisíci rozkvetlých tulipánů a jiných květin. Dokonce i minizahrádky před paneláky jsou zpravidla pečlivě opečované. A taky je Kazachstán zemí fontán, kterých jsou po městě desítky, jedna hezčí než druhá. To zřejmě souvisí s nedostatkem vody v jiné formě (zrovna Almaty s vodou velký problém nemají, v horách jí je dost).

Já bych k tomu teda dodal, že občas zahradničí svérázným způsobem: na obrázku se vyrábí park tak, že z náklaďáku pokládají pásy trávy do připravené díry. Nejvtipnější na tom ovšem je, že jde o úzký pruh trávy uprostřed šestiproudého průtahu městem.

Lidi. Na ulici, aspoň teda tady v horní, bohatší části města, to vypadá, že tak tři čtvrtiny obyvatel jsou Kazaši a čtvrtina Rusové - určitě tu budou i jiné menšiny, ale ty od sebe od pohledu nepoznám. Kazachstán se oficiálně deklaruje jako mnohonárodnostní stát a na první pohled se zdá, že o menšiny dbá (jak to je doopravdy asi hned tak nezjistíme). Například 1. máj se tady slaví, ale neříká se mu svátek práce, nýbrž svátek mnohonárodnostní jednoty lidu Kazachstánu, nebo tak nějak. Například před Palácem republiky se konala státní veselice, kde měly jednotlivé menšiny svoje stánky, lidi chodili v krojích (třeba Němci v lederhosen s kšandama), na pódiu předváděli tance a zpěvy. Sice to je maškaráda, ale se sympatickým cílem. A líbilo se to Haničce, protože tam chodily princezny a tancovaly karkulky.

Jazyk. Jak stanovil osvícený prezident, oficiálním národním jazykem je kazašština, ruština má status "jazyka mezinárodnostní komunikace" (nebo tak nějak) a angličtina je "byznys-jazykem", pročež se všechny tři jazyky děti učí už od školky (!). Realita je samozřejmě jiná. Rusky umí každý, anglicky nikdo a kazašsky jenom Kazaši. Většina nápisů je dvojjazyčně, ale pokud je někde nápis v jednom jazyce, je to obvykle ruština (kromě vládních budov). Díval jsem se na hokej, a tam se střídal kazašský a ruský komentátor po pěti minutách. Eva říká, že v práci všichni mluví rusky. Přijde mi, že na ulici nebo v obchodě se lidi taky oslovují převážně rusky, i když vypadají středněazijsky. K tomu mám hypotézu, že ne každý, kdo mi připadá jako Kazach, je skutečně Kazach - podle sčítání lidu tu žije i spousta Ujgurů, Uzbeků atd. a ti se možná kazašsky nedomluví.

Město. Hlavní rozdíl proti Evropě je, že co není úplně nové, to je rozbité. Stavební umění (post)sovětských inženýrů je legendární, schopnost něco naplánovat taky, k tomu je potřeba přičíst fakt, že se tu lidi moc nestaraj o veřejné statky a na opravy nemají peníze. S úklidem to není velká sláva, ale horší než v jižní Evropě to nebude. Kupodivu se na tyhle nedostatky dá rychle zvyknout a teď už nám město připadá docela hezké. Výhodou je spousta zeleně, parky i aleje podél širokých bulvárů. Jo a po víc než dvou týdnech jsem ještě nebyl ani jednou odkázán na turecký záchod! Na závěr několik pamětihodností.

Dvorec respubliky a socha Abaje. Leninové a Dzerzinští byli z náměstí i z názvů ulic odstraněni a nahrazeni za různé postavy z kazašské historie (přinejmenším v Almatě).

Dvorec školnikov. Že by centrální dům dětí a mládeže? Škoda, že nemá pionýrskou železnici.











Vozněsenskij kafedralnyj sobor. Pěkný kostel uprostřed pěkného parku. Někde v těch místech bylo původně založeno město Věrnyj při ruské pevnosti.

Metro. Alatau bikete. Stáncia Alatau. Metro je naleštěné, že by se dalo z podlahy jíst, neokázale vyzdobené, jezdí v něm nové korejské vagóny. Škoda, že vede tak trochu od nikud nikam. Rajymbek bátyr bikete. Stáncia Rajymbek bátyra.







Choum kredit bank, náš chlebodárce.