Z jedné strany Almaty je nekonečná step, z druhé obrovské hory, Ťan-Šan. Z každého náměstí a kdejakým průhledem mezi domy je vidět vysoká zasněžená stěna, hned na konci města začíná divočina.
Místní atrakcí je pahorek Kok-Tobe, na který vede lanovka. Tam jsme vyrazili hned druhý den - lanovka je u dětí zaručený úspěch a my se aspoň podíváme, jak město vypadá z leteckého pohledu. Na kopci je spousta pouťových atrakcí, restaurace, houpačky, kolotoče, socha Beatles, památník přátelství mezi městy Almaty a Tucson, malá ZOO s bílými pávy, a hlavně pěkný rozhled, na město i na hory.
A tady jsou slibované výhledy, směrem dolů i směrem do boku. Přímo nahoru, k nejbližším štítům, vidět pořádně nebylo, cloní tam nějaký boční hřbet.
V sobotu jsem se vypravil bez dětí do opravdových hor. Dojel jsem autobusem na konečnou pětky na Kamenském platu, okrajové čtvrti plné starých dřevěnic i nových luxusních domů, na takovém plochém kopci kousek nad městem - z našeho sídliště všeho všudy půl hodiny cesty. Pokračoval jsem údolím nahoru, minul sanatorium, koňskou farmu, semtam dům. Na svazích všude rostou jabloně, akorát teď dokvétají, což je moc hezké. Právě podle těchto sadů, které bývaly na všech svazích nad městem, se prý město jmenuje Almaty (alma je jabko). Po dvou kilometrech je závora s hlídačkou a cedulí "národní park, vjezd zakázán", přičemž hlavním úkolem hlídačky se zdá být prodej propustek pro terénní auta. Nicméně cesta sjízdná pro auta končí po dalším kilometru na louce v březovém háji, kde se evidentně v létě pořádaji pikniky, a dál už je jen divočina. Vylezl jsem na náhodně vybraný kopec na konci údolí. Nezvolil jsem dobře cestu, pěšina se mi ztratila asi po kilometru, přelézal jsem několik strží a pod vrcholem obrovský polom, ty čtyři kilometry od závory jsem šel skoro tři hodiny, ale stálo to zato. Rozhled na město i na hory parádní, zasněžené vršky jsou odsud mnohem blíž. Z vrcholu vedla pohodlná cesta do vedlejšího údolí, kde taky jezdí autobus, a na silnici jsem byl za hodinku a čtvrt.
A opět dvě panoramata, nahoru a dolů. Vrcholky jsou bohužel v mracích (a trochu víc doprava, kde cloní jiný kopec).
Koho zajímají čísla, tak spodní část města je asi 700 metrů nad mořem, naše čtvrť 900, konečná autobusu 1300, ten kopec, kam jsem vylezl, zhruba 2000 a nejvyšší vrcholky vysoko přes 4000, přitom to k nim z města je tak 20 km. Sníh je v lese jen o kousek výš, než jsem vylezl. Hřbet se nazývá Zailijský Alatau, podle řeky Ili, která protéká pár desítek kilometrů pod městem. Nejvyšší hora je Pik Talgar, 4973 metrů, od města asi 50 km na východ. Skoro celý hřbet je národní park, což je dobře, a nemalá část taky pohraniční zóna, což je špatně. Nicméně oboje znamená jakousi regulaci výstavby a ničení hor, takže i kousek za velikým městem je příroda celkem čistá, aspoň nakolik můžu posoudit z jednoho výletu.
Místní atrakcí je pahorek Kok-Tobe, na který vede lanovka. Tam jsme vyrazili hned druhý den - lanovka je u dětí zaručený úspěch a my se aspoň podíváme, jak město vypadá z leteckého pohledu. Na kopci je spousta pouťových atrakcí, restaurace, houpačky, kolotoče, socha Beatles, památník přátelství mezi městy Almaty a Tucson, malá ZOO s bílými pávy, a hlavně pěkný rozhled, na město i na hory.
A tady jsou slibované výhledy, směrem dolů i směrem do boku. Přímo nahoru, k nejbližším štítům, vidět pořádně nebylo, cloní tam nějaký boční hřbet.
A opět dvě panoramata, nahoru a dolů. Vrcholky jsou bohužel v mracích (a trochu víc doprava, kde cloní jiný kopec).
Koho zajímají čísla, tak spodní část města je asi 700 metrů nad mořem, naše čtvrť 900, konečná autobusu 1300, ten kopec, kam jsem vylezl, zhruba 2000 a nejvyšší vrcholky vysoko přes 4000, přitom to k nim z města je tak 20 km. Sníh je v lese jen o kousek výš, než jsem vylezl. Hřbet se nazývá Zailijský Alatau, podle řeky Ili, která protéká pár desítek kilometrů pod městem. Nejvyšší hora je Pik Talgar, 4973 metrů, od města asi 50 km na východ. Skoro celý hřbet je národní park, což je dobře, a nemalá část taky pohraniční zóna, což je špatně. Nicméně oboje znamená jakousi regulaci výstavby a ničení hor, takže i kousek za velikým městem je příroda celkem čistá, aspoň nakolik můžu posoudit z jednoho výletu.
Žádné komentáře:
Okomentovat